Ani nahá, ani oblečená visí v Bruselu Entropa. Vláda ji neobjednala (objednala dílo dvaceti sedmi výtvarníků) ani neplatila (Černý vrátil peníze), ale vládu reprezentuje, protože si ji za korunu pronajala. Nájemné je však podle mluvčí vicepremiéra placeno pouze z účetních důvodů a vlastně se tedy o žádné nájemné nejedná.
Prezident Klaus žádá, aby se česká vláda od Entropy distancovala. Vláda se ale nemůže distancovat od něčeho, co má pronajaté. Výtvarník i vicepremiér se Evropě sklíčeně omlouvají, ale přitom je těší, že jejich dílo v Evropě vzbuzuje emoce a diskusi. Entropa je populární a dostala české předsednictví na první stranu Financial Times, což se jiné zemi ještě nepodařilo. Entropa ale vznikla za cenu podvodu a lhaní. Musíme si tedy položit otázku, zda nám nám podvody a nedodržování dohod stojí za to být na první straně Financial Times? Kdyby Černý s Vondrou místo omluv při slavnostním zahájení rozbíjeli v Bruselu kameny okna evropské centrály, byli by na prvních stranách všech světových deníků možná i několik dní. Entropa má své vítěze i poražené. Černý je nepopiratelný vítěz, za jednu korunu má na půl roku pronajaté jedno z nejprestižnějších výstavních míst v Evropě. Prohrávající jsou Bulhaři, kteří vyměkli a jejich „mapa“ je za trest zahalena pohřebním plátnem. Na mapě Česka jsou karikovány výroky Václava Klause. Nikdo z objednatelů nemá odvahu se Klausovi omluvit, ale ani nemůže, protože dílo přeci nikdo neobjednal. Prohrává tedy Klaus? Ne, prohrává spíš český stát, na jehož triko si někdo dělá svou soukromou legraci, soukromou reklamu a soukromou politiku. Ale Entropa je přeci umění a to nesmí být cenzurováno, tomu musí být povoleno vše. Když si to však některá země Unie přeje, v noci části umění zahalíme černým plédem, aby nebylo vidět. Je to takové naše malé skryté české umění.
